Minorité v Jihlavě

Slavnost sv. Františka – 4. října 2026Liturgický týdenPondělí, 5. 10. – sv. Faustiny Kowalské, pannyStředa, 7. 10. – Panny Marie RůžencovéPříští neděli, 11. října, slavíme 28. nedělí v mezidobíNávštěva biskupaTuto neděli si připomínáme 800. výročí blaženého přechodu do věčnosti svatého Františka, zakladatele našeho řádu. V rámci roku milosti, který byl vyhlášen svatým otcem Lvem XIV. u příležitosti tohoto jubilea, mezi nás odpoledne v 17.00 hod. zavítá otec biskup Mons. Antonín Basler, světící biskup olomoucký. Bude předsedat slavnostní mši svaté, při níž chceme společně děkovat za dar františkánského bratrství a prosit o milost stavět mosty smíření mezi lidmi a upevňovat společenství lásky. Po mši svaté bude následovat neformální setkání v kapitulní síni a křížové chodbě. Srdečně zveme celé farní společenství.Neděle smířeníDnešní neděle je v naší diecézi Nedělí smíření. Navazuje na příběh blahoslavených Jana Buly a Václava Drboly a jejich schopnost odpustit i tváří v tvář nespravedlivému soudu a mučení.Proto dnes chceme prosit o odvahu odpustit, požádat o odpuštění a udělat další krok ke smíření i v našich vztazích. Brněnský biskup Pavel k této myšlence zve i prostřednictvím projektu Začni, kde jsi, který nabízí konkrétní tipy a inspiraci, jak najít sílu a prostor pro nový začátek, vnitřní svobodu a psychickou pohodu. Pomoc a inspirativní příběhy najdete na webových stránkách www.zacnikdejsi.czSoučástí projektu je také možnost napsat dopis o své bolesti, křivdě nebo odpuštění - fyzicky je možné tyto dopisy odevzdat do schránky v katedrále nebo využít na dálku prostřednictvím webových stránek tohoto projektu. Za všechny tyto pomyslné vzkazy a dopisy bude každou první neděli v měsíci vždy v 10:30 hod. v katedrále na Petrově sloužena mše svatá.Mariánská družinaV neděli 4.10.2026 je v 15.00 hodin v kostele sv. Ignáce jste zváni na korunku k Božímu milosrdenství a pobožnost Mariánské družiny.Misijní neděleZa dva týdny, v neděli 18. října, prožijeme misijní neděli, den modlitby a podpory evangelizačního díla církve. Mši svatou v 10.00 hod. hudebně doprovodí písničkář a moderátor Pavel Helan, který po bohoslužbě nabídne své svědectví a písně inspirované misijní službou.

🌞 Vyprávění o smíření biskupa a podesty Assisi Assisi se toho roku probouzelo do podzimních rán, kdy světlo dopadá na kamenné zdi města měkce, jako by se samo chtělo modlit. Ale uvnitř města nebyl pokoj. Mezi biskupem a podestou — dvěma muži, kteří měli vést lid — se usadil svár, tvrdý a hlučný jako železo na kovadlině. Lidé to cítili. A František, nemocný a slabý, to cítil také.Ležel tehdy v malé cele u svých bratří. Okno bylo otevřené a dovnitř vstupoval ranní vzduch, který voněl po olivách a prachu cest. František šeptal slova své Písně stvoření, a bratři je zapisovali, aby nezmizela.„Buď pochválen, můj Pane, skrze bratra Slunce… Buď pochválen skrze sestru Vodu… Buď pochválen skrze bratra Oheň…“A pak se odmlčel. Jeho tvář byla bledá, ale oči živé. „Bratři,“ řekl tiše, „nemohu zpívat o pokoji, když se naše město hádá. Nemohu chválit Pána za krásu světa, když se bratři odvracejí jeden od druhého.“A tehdy přidal k písni nový verš — prostý, ale silný jako kořen stromu:„Buď pochválen, můj Pane, skrze ty, kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí slabosti druhých.“Bratři se na sebe podívali. Věděli, že tato slova nejsou jen modlitbou — jsou posláním.František požádal jednoho z nich, aby šel k biskupovi i k podestovi. Aby jim řekl, že svár je temnota, která dusí světlo Pánovy chvály. A že kdo chce zpívat Sluneční píseň, musí nejprve odpustit.Podesta, když slyšel Františkova slova, se zachvěl. Vstal, jako by ho někdo pozvedl zevnitř, a šel k biskupovi. Uprostřed náměstí, před lidmi, kteří se tam zastavili, padl na kolena.„Pane,“ řekl, „pro lásku Boží jsem ochoten odpustit a smířit se.“Biskup se k němu sklonil, pozvedl jej, objal a odpověděl:„I já ti odpouštím. A chci být s tebou v pokoji.“A v tu chvíli se zdálo, že celé město vydechlo. Jako by se Assisi samo stalo jedním velkým veršem Sluneční písně. Jako by se světlo, voda, vítr i oheň spojily v jedinou chválu.František, když mu bratři přinesli zprávu o smíření, zavřel oči. „Teď,“ řekl tiše, „může být Pán opravdu chválen.“A jeho píseň se rozlila po městě jako světlo, které se dotýká všech — i těch, kteří se hádají, i těch, kteří odpouštějí, i těch, kteří se učí být bratry.