Minorité v Jihlavě

29. neděle v mezidobí - 18. října 2026Liturgický týdenPondělí, 19. 10. – sv. Petra z Alkantary, knězeÚterý, 20. 10. – bl. Jakuba Strepy, biskupaStředa, 21. 10. – bl. Karla Rakouského Čtvrtek, 22. 10. – sv. Jana Pavla II., papežePátek, 23. 10. – sv. Jana Kapistránského, knězePříští neděli, 25. října, slavíme 30. neděli v mezidobí.Misijní neděleDnes slavíme 100. Světový den misií, známý jako Misijní neděle. Každý křesťan je povolán být svědkem Kristovy lásky a nést evangelium tam, kde žije. V tento den se křesťané po celém světě spojují v modlitbě a přispívají do světového fondu solidarity. Prostřednictvím Papežského misijního díla šíření víry jsou z těchto darů podporovány projekty pomoci potřebným a mladým církvím na všech kontinentech.Sbírka je určena na podporu misijní činnosti. Přispět můžete také zakoupením misijního stolního kalendáře na příští rok, který je k dispozici v předsíni kostela. Za vaše modlitby i dary upřímně děkujeme.(Mši svatou v 10.00 hudebně doprovodí písničkář Pavel Helan. Po mši nabídne svědectví o své misijní zkušenosti z Ugandy, proložené vlastními písněmi. Srdečně zveme k účasti, modlitbě i podpoře lidí v misijních zemích i těch, kteří jim přinášejí evangelium – radostnou zvěst naděje.)Změna časuV noci na neděli 25. října se mění letní čas na zimní. Ve 3.00 hod. se hodinová ručička posouvá zpět na 2.00 hod. Můžeme tedy spát o hodinu déle.Pobožnost na hřbitověV neděli 1. listopadu v 15.00 hod. vás srdečně zveme k Modlitbě za všechny věrné zemřelé u kaple na městském hřbitově.

🌞 Vyprávění o smíření biskupa a podesty Assisi Assisi se toho roku probouzelo do podzimních rán, kdy světlo dopadá na kamenné zdi města měkce, jako by se samo chtělo modlit. Ale uvnitř města nebyl pokoj. Mezi biskupem a podestou — dvěma muži, kteří měli vést lid — se usadil svár, tvrdý a hlučný jako železo na kovadlině. Lidé to cítili. A František, nemocný a slabý, to cítil také.Ležel tehdy v malé cele u svých bratří. Okno bylo otevřené a dovnitř vstupoval ranní vzduch, který voněl po olivách a prachu cest. František šeptal slova své Písně stvoření, a bratři je zapisovali, aby nezmizela.„Buď pochválen, můj Pane, skrze bratra Slunce… Buď pochválen skrze sestru Vodu… Buď pochválen skrze bratra Oheň…“A pak se odmlčel. Jeho tvář byla bledá, ale oči živé. „Bratři,“ řekl tiše, „nemohu zpívat o pokoji, když se naše město hádá. Nemohu chválit Pána za krásu světa, když se bratři odvracejí jeden od druhého.“A tehdy přidal k písni nový verš — prostý, ale silný jako kořen stromu:„Buď pochválen, můj Pane, skrze ty, kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí slabosti druhých.“Bratři se na sebe podívali. Věděli, že tato slova nejsou jen modlitbou — jsou posláním.František požádal jednoho z nich, aby šel k biskupovi i k podestovi. Aby jim řekl, že svár je temnota, která dusí světlo Pánovy chvály. A že kdo chce zpívat Sluneční píseň, musí nejprve odpustit.Podesta, když slyšel Františkova slova, se zachvěl. Vstal, jako by ho někdo pozvedl zevnitř, a šel k biskupovi. Uprostřed náměstí, před lidmi, kteří se tam zastavili, padl na kolena.„Pane,“ řekl, „pro lásku Boží jsem ochoten odpustit a smířit se.“Biskup se k němu sklonil, pozvedl jej, objal a odpověděl:„I já ti odpouštím. A chci být s tebou v pokoji.“A v tu chvíli se zdálo, že celé město vydechlo. Jako by se Assisi samo stalo jedním velkým veršem Sluneční písně. Jako by se světlo, voda, vítr i oheň spojily v jedinou chválu.František, když mu bratři přinesli zprávu o smíření, zavřel oči. „Teď,“ řekl tiše, „může být Pán opravdu chválen.“A jeho píseň se rozlila po městě jako světlo, které se dotýká všech — i těch, kteří se hádají, i těch, kteří odpouštějí, i těch, kteří se učí být bratry.